Fotograf Petr Doležal

—Jste fotogeničtí?

—Ano. A to i přes to, že ostatní lidé jsou více fotogeničtí. Šikovnost modela, fotografa i vizážisty dělá zázraky.

—Jak jste se dostali do fotografického průmyslu?

—Stalo se to jednoho krásného mlhavého večera. Prostě mě to napadlo. A pak jsem kvůli té myšlence nemohl celou noc usnout, jako bych už tenkrát tušil, že dost ovlivní můj život.

—Jaké jsou podle vás nedůležitější součásti dobré fotografie?

—Ve svatební fotografii je to schopnost působit na emoce. A hlubší sdělení. Světlo a další známé věci jsou samozřejmostí.

—Cestujete rádi?

—Celkem ano, ale není to moje nejoblíbenější aktivita. Oblast mého působení je Praha a tam fotím naprostou většinu svateb. Praha má tolik různých podob, že si s cestováním po této malinké části světa dokážu vystačit.

—Co máte nejredši na vaší profesi?

—Že mohu vnímat radost klientů při předání výsledných fotografií. A že působím klientům radost. To jsou dvě rozdílné věci, první je trochu sobecká seberealizace, kdežto druhá je více filantropická záležitost. A obě jsou fajn.

—Co se vám líbí nejméně na vaší profesi?

—Je hodně časově náročná, nemohu se tak více věnovat dalším činnostem a lidem.

—Jaká je budoucnost focení?

—Technika se stále stává lepší a dostupnější, ale zkušenosti fotografa nahradit nedokáže. Takže je to stále hlavně o fotografovi.

—Co je výjimečného na žánru fotografií, na který se specializujete?

—Že každá svatba je něčím jiná a každá je taky trochu výzvou pro fotografa. Nelze naplánovat počasí a chování zúčastněných, všechno se děje v rychlém neopakovatelném sledu. Běžně dochází k rychlým přesunům z místa na místo, podmínky pro focení se tak v mžiku mění.

—Jak zvládáte kritiku?

—Kritika je velice důležitá. Sám svoje klienty přímo povzbuzuji ke kritice, abych získal zpětnou vazbu a mohl se tak zlepšovat. Na druhou stranu mě vždycky potěší, že negativní kritika je málo výrazná oproti pozitivním ohlasům, jinak bych to už dávno zabalil.

—Jsou nějaké trendy v oblasti focení?

—Trendy hodně zasahují vzhled fotografií, práci s kontrastem, barvami a efekty. Lidé často vyhledávají focení bez zdlouhavého aranžování póz a rychle sdílejí fotografie na sociálních sítích. Tím, jak dneska má zrcadlovku kdekdo, bývá trendem nechat si nafotit svatbu kamarádem bez zkušeností.

—Jaké by měl mít zákazník kritérium při výběru fotografa?

—Měly by tam být oboustranné sympatie mezi fotografem a klienty, touha jít za společným cílem a samozřejmě by se měl styl fotografování i výsledné fotografie klientům líbit. Není dobré cenu řadit na první místa.

—Co není dovoleno při focení?

—Záměrně se schovávat za jinými osobami. Fotit při obřadu bez předchozí domluvy s hlavním fotografem.

—Jakých detailů, které obvykle projdou bez povšimnutí, si může fotograf všimnout?

—Jsou to jednak detaily, ale naopak i velké záběry a kompoziční řešení. To, co fotograf vidí, jsou možnosti. Možnosti, že něco se dá někde a nějak udělat. Fotograf má schopnost představit si a vidět dřív, než se to provede.

—Co ovlivňuje hodnotu fotografie? Jaké jsou její prvky?

—Schopnost působit na emoce. Zachycení vztahů a nálady zobrazených lidí. To všechno má velkou hodnotu i po letech, snad dokonce rostoucí hodnotu.

—Kdo může být podle vás symbolem 21. století?

—Ať se velikáni neurazí, ale zatím nikdo. 21. století je v začátku a je příliš brzy už někoho pokládat za symbol celého století.

—Co chcete fotit?

—Lidi. Přiznám se, že fotky bez lidí pro mě obvykle nejsou tolik zajímavé.

—Máte nějaké profesní tabu?

—Ne. A pokud ano, tak o něm nesmím mluvit. Je to tabu.

—S kým byste chtěli fotit?

—Rád bych si zafotil s každým úspěšným fotografem nebo modelem, modelkou. Věřím, že od každého člověka se mohu naučit minimálně jednu užitečnou věc.

—Čeho se bojíte a proč?

—Času. Že přijde chvíle, kdy nebudu umět svůj čas uspokojivě ovládnout, že budu mít nedostatek času. Nebo taková chvíle, kdy zatoužím vrátit čas a ono už to nepůjde.

—Jaký byl nejpůsobivější okamžik ve vašem životě?

—Napadá mě jich několik, ale je lepší je uchovat v tajemství, aby se nerozplynuly. Pak tu bylo bohužel i několik smutných situací, které dokážou působit snad ještě intenzivněji.

—Pokud byste byli animovaná, literární nebo filmová postava, kdo byste byli a proč?

—Když je tento rozhovor o svatbách a párech, tak mě hned napadá ze starých řeckých bájí Baucis, protože příběh o dobrotě a lásce Filemon a Baucis na mě dokáže silně působit.

—Kdo vás inspiruje ve vašem životě a proč?

—Jsou to všichni lidé, kteří jsou v něčem úspěšní a kteří jsou v něčem lepší než já. Takových lidí je samozřejmě mnoho.

—Jak byste definovali úspěch? Jak ho měříte?

—Jako schopnost dosahovat osobních vytyčených cílů. Každý se může považovat za úspěšného z jiných důvodů: kvůli bohatství, kariérnímu postavení, kvůli sportovním výsledkům atd. Důležité je dopředu vědět, co má být tím cílem, pak se to dá i měřit.

—Byli byste raději oblíbení nebo respektovaní?

—Oblíbení. Respekt vidím jako povrchnější záležitost. Člověk může být respektovaný třeba i kvůli bohatství a moci – ale může být při tom šťastný, když ho nikdo nemá rád?

—Jaká je největší chyba, kterou jste kdy v práci udělali?

—Naštěstí si nevzpomínám na žádnou katastrofickou chybu. Chyb bylo určitě hodně, ale když nejsou velké, tak jsem za ně rád, protože mě asi vždycky posunuly vpřed.

—Když cestujete, co si berete s sebou a proč?

—Rád bývám připravený na všechny situace a na různé druhy počasí. Nejsem typem cestovatele, který vyrazí na cestu jen s pětikorunou v kapse.

—Existuje něco, co byste si byli raději nekoupili z vašich pomůcek, které vlastníte? A proč?

—Myslím, že nic takového není. Před dražším nákupem obvykle dlouho zvažuji pro a proti, takže nakonec kupuji to, o čem jsem přesvědčený, že mi bude vyhovovat nejlépe.

—Jak se vzděláváte, abyste pořidili lepší fotografie?

—Nejlepším vzděláním je samotná praxe. Experimentovat i s jiným druhem focení než obvykle. I další druhy vzdělání jsou ale důležité, pro mě např. webové kurzy, sdílené zkušenosti fotografů, historie umění, knihy. Jeden z nejlepších způsobů vzdělání, možná lepší než cokoliv jiného, je pozorné prohlížení obrazů a fotek skvělých umělců.

—Čí práce vás ovlivnila nejvíce jako fotografa?

—To se takhle těžko říká. Snažím se všude inspirovat něčím. Napadá mě např. Roberto Valenzuela, ale ani u něj se nedá říct, že by mě vysloveně výrazně ovlivnil.

—Jedna věc, kterou byste si přáli vědět, když jste začínali s focením?

—Člověk se pořád učí. Snad by to ani nebylo zajímavé, kdybych věděl hned všechno. Je to jedna z motivací, stále se zlepšovat.

—Co byste rádi řekli skrze vaše fotografie?

—Že existují mezi lidmi krásné vztahy, a dokonce i lidi sami o sobě jsou krásní. A že všechno jednou pomine.

—Co vás motivuje v dalším focení?

—Radost klientů. To, že mohu dělat pro lidi věci, v kterých je něco trvalého, není to fotka na jedno podívání. A že jim to působí nadšení i dojetí.

—Měli vaši rodiče být méně nebo více přísní?

—Mým rodičům se nedá nic vyčítat.

—Pokud byste se mohli vrátit v čase, co byste udělali jinak?

—Už bych se nedíval na filmy, které jsem v minulé budoucnosti viděl.

—Co o životě na ostatních planetách?

—Hodně doufám, že na těch dalších planetách pořádají taky svatby a že jsou to šílenci do focení!

—Kdo jsou vaši hrdinové?

—Všichni moji klienti-ženichové. Já jsem ještě tolik odvahy nesebral.

—Pro koho nemáte žádný respekt?

—Pro nafoukané lidi.

—Co děláte ve svém volném čase?

—Fotím. Jinak.

—Jakou vaši tvář nikdy neuvidí veřejnost?

—Tvář otlačenou od polštáře. Otlaky obvykle zmizí, než vyjdu ven.

—Kdy jste zcela spokojeni s vaší prací?

—Zcela? Nikdy. To by byla cesta do záhuby.

—Věříte v tradiční role mužů a žen?

—Věřím v to, že každý člověk je jiný a každý má předpoklady vynikat v něčem jiném, nehledě na pohlaví.

—Získáváte snadno nové přátele?

—Jsem introvert, asi mi to moc nejde.

—Kde byste rádi žili?

—V ráji.

—Co je ta nejhloupější věc, na kterou jste kdy přistoupili?

—že si vyměníme kartičky hokejistů. Ta moje původní byla mnohem lepší. Ale to jsem byl dítě.

—Existuje život po svatbě?

—chacha, ta otázka zní běžně jinak, že? Ale odpovím stejně, jako byste se ptali, jestli existuje život po smrti – může totiž přijít pořádné peklo, hehehe.

—Máte oblíbený vtip? Povězte nám ho.

—Nepovím, každý by ho pak znal a nikdo by se mu už nesmál.

—Máte rádi psy a kočky?

—Jo, ale na psy nejsem moc zvyklý.

—Koho nebo co nenávidíte?

—Rychlost a pomalost času.

—Nejlepší věc v životě je:

—že člověk pořád věří, že ji objeví.

—Nejotravnější věc v životě je:

—Každodenní rutina, uklízení a umývání.

—Existuje něco, co byste chtěli změnit?

—Každou chviličku něco měním. Jinak by život ztratil smysl.

—Co byste chtěli změnit na sobě?

—Chtěl bych být dokonalejší po všech stránkách – asi jako si přeje každý.

—Co byste chtěli změnit ve světě?

—Žádný takový cíl jsem si zatím nedal.

—Máte nějaké tipy pro začínající fotografy?

—Foťte. Nedělejte to pro peníze.

—Kdyby přišli na naši planetu mimozemšťané a vy byste byli první osobou, se kterou se potkají, co byste jim řekli?

—Samozřejmě bych je požádal, jestli je mohu vyfotit.

—Pokud byste měli natočit film, jakého žánru by byl?

—Asi sci-fi drama.

—Zítra půjdu a udělám...

—To, co jsem nestihl dnes a včera.